Spalovací motor bez emisí? Německo-švýcarské řešení na bázi amoniaku může změnit pravidla hry

Zatímco svět neustále směřuje k elektromobilitě, tiše se na scénu vrací starý známý – spalovací motor. Tentokrát však v nové, revoluční podobě. Švýcarsko-německá společnost Liebherr představila prototyp pohonné jednotky, která by mohla změnit pohled na to, co „ekologický pohon“ vlastně znamená. Místo baterií, drahých kovů a dobíjecích sítí nabízí alternativu, která je známá, vyzkoušená, ale přitom zcela nová.

Liebherr je jméno, které většina lidí zná v souvislosti s jeřáby, bagry nebo stavebními stroji. Firma má však mnohem širší záběr – od domácích spotřebičů až po letecké komponenty. A v jedné z jejích divizí, specializující se na vývoj spalovacích motorů, nyní vzniká projekt, který se může stát tichým konkurentem elektrické revoluce.

Revoluční motor využívá amoniak (NH₃) jako hlavní palivo. Ten sice nese pověst silně toxického plynu, který může být smrtelně nebezpečný při vdechnutí, ale právě jeho chemické složení z něj činí ideálního kandidáta na ekologické spalování. Při spalování čpavku totiž nevzniká žádný oxid uhličitý, což je hlavní argument pro jeho zavedení do širší praxe. A pokud je cílem EU i světa „nulové CO₂“, proč se nevydat touto cestou?

Liebherr představil na veletrhu Bauma 2025 nejen nový naftový motor D9612 s výkonem přes 1 290 koní, ale i prototyp hybridního motoru spalujícího čpavek. Tento agregát sice v tuto chvíli potřebuje dvojí palivo, protože k zapálení směsi je třeba i vodíku nebo nafty, ale technologie není vázána na baterie, dobíjecí infrastrukturu nebo omezený dojezd. Co víc, vodík lze extrahovat přímo z čpavku pomocí integrovaného katalyzátoru – a to už je něco, co zavání (v tom nejlepším slova smyslu) sci-fi realitou.

Výhodou čpavku je mimo jiné vysoká energetická hustota a jednoduché skladování, což z něj činí zajímavou alternativu především pro těžké stroje, důlní techniku nebo vzdálené provozy, kde není dostupná síťová infrastruktura. Tedy přesně tam, kde dnes elektrický pohon často zcela selhává.

Vývoj motoru stále probíhá, a i když firma neupřesnila konkrétní datum jeho zavedení do praxe, naznačuje, že se jedná o reálné řešení, nikoliv jen výzkumný projekt do vitríny. Je tedy otázkou, proč se o podobných řešeních nemluví víc. Odpověď může být nepříjemná: svět vsadil na elektrifikaci a vše ostatní je momentálně ve stínu.

Jenže právě to by se mohlo změnit. Elektrická auta mají své nesporné výhody, ale i řadu problémů – od vysokých pořizovacích nákladů přes omezený dojezd až po dlouhé nabíjení a problematický dopad výroby baterií na životní prostředí. A když připočteme stále přísnější požadavky na ekologickou výrobu a recyklaci, začínají spalovací alternativy znovu dávat smysl.

A co víc, vývoj čpavkového motoru ukazuje, že i tradiční technologie může být moderní a ekologická, pokud se na ni podíváme novým způsobem. Motor si zachovává robustnost a výdrž klasických spalovacích jednotek, je dobře známý servisní síti a jeho aplikace nevyžaduje převratné změny v dopravní infrastruktuře. Navíc je díky možnosti použití dvoupalivového systému přechodně kompatibilní s již existujícími normami.

To vše zní až příliš dobře, že? A samozřejmě – zatím je tu řada otazníků. Bezpečnost manipulace s čpavkem, jeho dostupnost, způsob skladování, veřejné vnímání. Ale stejně tak jsme kdysi řešili bezpečnost LPG nebo vodíku. Každá nová technologie přichází s výzvami. Rozdíl je v tom, že tahle reálně řeší emise CO₂ bez nutnosti kompletního přebudování světa.

Budoucnost možná nebude patřit jen bateriím a elektromotorům. Možná bude různorodá, pestrá – taková, jaká bývala, než jsme uvěřili, že jedno řešení je nutně lepší než všechna ostatní. A pokud bychom měli vybrat, které technologie by si zasloužily víc pozornosti, čpavkový motor od Liebherru je rozhodně jednou z nich.