
Zdroj obrázku: Barrett-Jackson, tiskové materiály
Ferrari LaFerrari od Sammyho Hagara mělo být ozdobou letošní zimní aukce. Místo toho ale musel být prodej odložen – důvodem je mrtvá baterie, jejíž výměna může stát jako menší rodinný dům. A právě tohle ukazuje, proč je kombinace supersportu a hybridu pro některé sběratele víc prokletím než požehnáním.
Když se řekne LaFerrari, většina automobilových nadšenců se zasní. Italský hypersport s hybridním ústrojím, kombinujícím atmosférický dvanáctiválec a elektromotor, se v letech 2013 až 2016 stal jedním z největších skvostů automobilové historie. Výkon 963 koní, maximální rychlost přes 350 km/h, zrychlení z nuly na stovku za 2,6 sekundy – to jsou čísla, která dělají z LaFerrari doslova zbraň. Jenže u zbraní je důležité, aby fungovaly. A u vozů s hybridní technikou to znamená především funkční baterii.
Sammy Hagar, bývalý frontman skupiny Van Halen a vášnivý sběratel aut, měl to štěstí (a peníze), aby se stal jedním z 499 vlastníků tohoto výjimečného modelu. Jeho exemplář, přezdívaný „Cappucino“, má unikátní světlý lak, ladící interiér a extrémně nízký nájezd – pouhých 1 800 kilometrů. Jenže i přes tento fakt hybridní baterie odešla do věčných lovišť. Výsledek? Aukční síň Barrett-Jackson musela prodej zastavit a odložit ho na říjen 2025, kdy Hagar oslaví 77. narozeniny.
Proč tak zásadní problém kvůli jediné baterii? Protože právě ona je srdcem celého hybridního systému. Bez ní motor fungovat může, ale vůz ztrácí zásadní část svého výkonu, výjimečnosti i hodnoty. A výměna? Velmi drahá záležitost. Zkušenosti s obdobnými vozy, jako je McLaren P1, ukazují, že nový akumulátor může stát přes tři miliony korun. Ferrari se cenami nikdy neřadilo k těm mírnějším, takže nový majitel se bude muset smířit s velmi vysokou investicí, pokud bude chtít auto udržet v plné kondici.





Zajímavé je, že LaFerrari je jinak technicky naprosto bezchybné. Karoserie, interiér, podvozek i spalovací část motoru jsou v perfektním stavu. Hagar vůz nikdy nevzal na závodní okruh a přiznal, že auto prakticky nejezdil. Právě kvůli náročnosti na ovládání a svému věku se rozhodl jej prodat – ostatně, jak sám říká, „řídit ho nechce ani moje žena, musela by si nechat kabelku doma.“ Tahle věta vystihuje vtipně, ale výstižně, jak nekompromisní vůz LaFerrari je.
Pro automobilový svět je tahle situace zároveň mementem. Hybridní nebo elektrické vozy nejsou jen o ekologii a výkonu. Jsou o technologii, která má své životní limity. A pokud dojde k poruše či selhání, náklady mohou být devastující. Klasické spalovací vozy sice mají svoje vrtochy, ale většinou se dají opravit nebo renovovat s podstatně nižšími náklady. U high-tech hybridů to tak být nemusí.
Pro kupce tohoto konkrétního LaFerrari to bude test loajality k značce i k samotné technologii. Na jedné straně má možnost získat raritní vůz s fascinující historií a nízkým nájezdem, na straně druhé ho čeká pořádný účet hned na úvod. Ale jak praví sběratelské pravidlo – pokud se zamilujete, cena přestává být důležitá. O to víc, pokud za volantem seděl někdo jako Sammy Hagar.
Zda se najde kupec, ukáže až podzimní aukce. Ale jedno je jisté – hybridní technologie v supersportech jsou krásné, výkonné a moderní, ale rozhodně nejsou bezchybné. A někdy, navzdory vysoké hodnotě vozu, stačí jedna špatná baterie, aby celá paráda skončila s rukama nad hlavou.