Trump chtěl ochránit americká pracovní místa. Místo toho Volvo propouští stovky lidí

Záměr byl jednoduchý – ochránit americká pracovní místa zavedením vysokých cel na dovoz aut a jejich dílů ze zahraničí. Realita je však jiná. Volvo propouští, ceny aut rostou a dělníci přicházejí o práci. Cla, která měla být záchranou, se pro část amerického průmyslu stávají přítěží.

Americký prezident Donald Trump v dubnu 2025 opět rozčeřil vody mezinárodního obchodu, když jeho administrativa zavedla 25% cla na dovoz automobilů a komponentů z Evropy, Mexika a Kanady. Tento krok měl posílit domácí ekonomiku a zvýšit konkurenceschopnost amerických výrobců. Argumentoval tím, že zahraniční produkce „krade“ pracovní místa Američanům. Jenže jak se ukazuje, dopad je daleko komplexnější, než Trump předpokládal.

Jedním z prvních konkrétních dopadů je krok americké divize automobilky Volvo Cars. Ta oznámila, že z továrny v Ridgeville v Jižní Karolíně propustí 125 zaměstnanců – tedy přibližně 5 % ze svého amerického výrobního týmu. Paradoxní na celé situaci je, že propouštění přichází ve chvíli, kdy má továrna rozšířit výrobu a vytvořit až 4.000 nových pracovních míst. Volvo však zároveň uvedlo, že aktuální krok je součástí širší strategie snižování nákladů o 18 miliard švédských korun.

Je to jasný signál, že samotná cla nezpůsobují jen změny v importech, ale mohou také destabilizovat provoz i těch výrobců, kteří v USA vyrábějí. Komponenty z Evropy nebo Asie jsou totiž nedílnou součástí výroby, a jejich výrazné zdražení kvůli clům zvyšuje náklady, které firmy logicky přenášejí dál – buď na koncového zákazníka, nebo na své vlastní lidi.

Trumpova administrativa však tvrdí, že dlouhodobě se jedná o krok správným směrem. Prezident i jeho tým doufají, že cla donutí výrobce přesunout více produkce a dodavatelských řetězců zpět na americkou půdu. Jenže podle analytiků to není tak jednoduché – ani z hlediska logistiky, ani z hlediska nákladů na pracovní sílu. Například firma Morgan Stanley odhaduje, že kvůli novým tarifům by průměrná cena nového vozu v USA mohla vzrůst o 131.000 Kč.

V reakci na kritiku se Bílý dům snaží částečně zmírnit dopady – jedním z návrhů je například osvobození dovozů surovin, jako je hliník nebo ocel, nebo kompenzace cel u komponentů využitých v USA montovaných autech. To ale v praxi znamená další administrativní zátěž a značnou míru nejistoty pro podniky i zaměstnance.

Zda se Trumpově administrativě podaří obrátit současný negativní trend, zůstává otázkou. Automobilky jsou totiž pod obrovským tlakem – musí investovat do elektromobility, čelit rostoucím nákladům na výrobu i vývoj a zároveň hledat cestu, jak nabídnout dostupná auta v době, kdy ceny raketově rostou. Zavádění nových cel v tomto kontextu působí jako brzda, nikoliv jako stimul.

Na situaci doplácí i běžní Američané. Vyšší ceny aut, nejistota v zaměstnání, pomalejší modernizace vozového parku. Výsledky se tak zatím jeví jako kontraproduktivní. V praxi navíc může dojít k dalšímu přesunu pracovních pozic do oblastí s nižšími náklady – například do Mexika či jihovýchodní Asie, kde už několik automobilových koncernů rozšiřuje své provozy.

Ironií zůstává, že Trump svou obchodní politikou cílil právě na dělníky, kteří nyní čelí propouštění a nejistotě. Politická rétorika o ochraně amerického průmyslu se tak potkává s tvrdou realitou globalizovaného trhu, kde žádné rozhodnutí neexistuje ve vzduchoprázdnu a každý zásah má nechtěné důsledky.

Otázkou zůstává, zda se americký prezident bude ochoten přizpůsobit a revidovat svou strategii, nebo zda bude pokračovat v kurzu, který může znamenat oslabení konkurenceschopnosti amerického automobilového sektoru. Jaké budou další kroky, ukáže už druhá polovina roku 2025.