Eliška Junková: ikona českého motorsportu, která porazila muže ve vlastní hře
Eva Nováčková
4 minuty čtení
Zdroj náhledové fotografie je freepik.com
Eliška Junková, zrozená Alžběta Pospíšilová, se stala symbolickou postavou motoristického světa 20. let. Jako první žena v historii vyhrála závod Grand Prix, závodila s nejlepšími muži své doby a získala přezdívku „Královna volantu“. Její životní cesta je důkazem odvahy, vášně a technického umu, který překročil genderová omezení své doby.
Eliška Junková se narodila 16. listopadu 1900 v Olomouci, v tehdejším Rakousko‑Uhersku, jako šesté z osmi dětí kováře. Už jako dívka získala přezdívku Smíšek díky svému nikdy nezmizelému úsměvu Czech & Slovak Leaders+5Wikipedia+5Wikipedia+5. Po první světové válce nastoupila do Pražské úvěrové banky a zde se seznámila s budoucím manželem Vincencem „Čeněkem“ Junkem, rovněž bankéřem s vášní pro automobily Wikipedia+2Czech Center Museum Houston+2Wikipedia+2. Když on utrpěl zranění ruky kvůli válce, nastoupila ona místo něj za volant jako mechanik‑jezdec. V roce 1923 absolvovala svůj první profesionální závod vedle něj a o rok později už závodila sama a vyhrála v kategorii touring cars v Lochotín‑Třemošná – okamžitě se stala celebritou Wikipedia+6Wikipedia+6Czech Center Museum Houston+6.
Rok 1925 přinesl vítězství v známém závodu Zbraslav‑Jíloviště a manželé si koupili druhý Bugatti jako oslavu úspěchu Wikipedia+7Wikipedia+7Czech Center Museum Houston+7. Do roku 1926 získala odborné uznání: vyhrála závod coupen des dames v Montlhéry a v Grand Prix Německa na Nürburgringu skončila čtvrtá celkově a první v kategorii do 3000 cm³ vítězství si odnesla jako vůbec první žena v dějinách GP závodů Wikipedia+4Wikipedia+4Wikipedia+4.
Ve světě motorismu si vysloužila přezdívku „Queen of the Steering Wheel“ – Královna volantu, a stala se ikonou dobových automobilových magazínů Radio Prague International+5Czech Center Museum Houston+5Wikipedia+5. Pro své technické nadání byla jednou z prvních řidiček, které si před závodem prošly trať, zakreslily opěrné body a navrhly optimální jízdní linii v náročných zatáčkách Bugatti RevueCzech Center Museum Houston.
✨ Vrchol kariéry — Targa Florio 1928
Její ambice vyvrcholily v Targa Florio na Sicílii v roce 1928, kde závodila ve voze Bugatti Type 35B a držela rovnováhu v elitní skupině jezdců jako Louis Chiron, Tazio Nuvolari či René Dreyfus. Ačkoli nakonec cílem projela pátá kvůli defektu a přehřátému motoru, považuje se její výkon za morální vítězství — předčila více než 25 předních pilotů své doby Wikipedia+4Wikipedia+4Czech Center Museum Houston+4.
Jen o dva měsíce později při závodě Grand Prix Německa opět sdílela volant s manželem. Po výměně v pátém kole havaroval – automobil přetočil a Čeněk utrpěl smrtelné zranění WikipediaWikipedia. Tato tragédie znamenala konec její závodní kariéry. Prodej všech závodních vozů a návrat k první vášni – cestování – ukončil její etapou působení na závodních okruzích.
🌍 Život mimo trať a pozdější povědomí
Po odchodu ze závodění byla pozvána samotným Ettorem Bugattim na cestu do Ceylonu a zaměstnána ve firemním exportu. V roce 1929 svezla dvě Bugatti Type 44 přes náročné trasy až do Indie Czech Center Museum Houston+3Wikipedia+3Wikipedia+3. Po druhé světové válce se provdala podruhé – jménem Junková‑Khásová. Během komunistického režimu byla od roku 1948 do 1964 omezena v cestování a její hvězda upadla do stínu Wikipedia+1Wikipedia+1. Přesto se v roce 1972 dočkala vydání autobiografie Má vzpomínka je Bugatti.
Ve věku 89 let byla hostem čestným na setkáních klubu Bugatti v USA. Zemřela 5. ledna 1994 v Praze ve věku 93 let a odpočívá spolu se svým manželem na pražském hřbitově Vinohrady Wikipedia+1Wikipedia+1. V roce 1969 byla inspirací pro vznik Českého automobilového klubu žen, který mimo jiné i dnes připomíná její odkaz Wikipedia. Google připomněl její 120. narozeniny v roce 2020 vlastním doodle Wikipedia.
Proč je příběh Elišky Junkové dodnes inspirativní?
Její kariérní cesta představuje odvahu žen v mužském světě motorismu. Pro ženy za volantem zůstává symbolem ten fakt, že v době, kdy byla jízda výsadou mužů, stojí její příběh za to připomínat – jako vzor ženské kompetence, odhodlání a technického klidu. Vzpomínejme na ni jako na ženu, která nejen porazila muže, ale porazila i předsudky své epochy.
