Petr Havrlant 
Zdroj obrázku: Ford
Deflektory oken – plastové clony připevněné na horní okraje dveří – patří mezi doplňky, které mezi motoristy vyvolávají silné emoce. Někdo na ně nedá dopustit, jiný by si je na své auto nikdy nenamontoval. Ale jaký je skutečný přínos tohoto kontroverzního doplňku, a jaké nevýhody s sebou vlastně nese?
V době, kdy většina moderních vozů disponuje automatickou klimatizací a sofistikovaným větráním interiéru, se může zdát, že deflektory oken jsou pozůstatkem z dob minulých. Pravdou ale zůstává, že i v roce 2025 mají stále své místo, zejména u řidičů, kteří tráví dlouhé hodiny za volantem, preferují přirozenou ventilaci nebo jednoduše chtějí kouřit za jízdy, aniž by si promáčeli interiér auta při každém deštivém dni.
Z technického hlediska mají deflektory několik nepopiratelných výhod. Umožňují částečné otevření okna, aniž by do vozu pronikal déšť, sníh nebo vítr. To se hodí zejména v létě, kdy se vozidlo snadno přehřívá, nebo v zimě, kdy potřebujete rychle odmlžit čelní sklo bez použití klimatizace. Jsou také velmi oblíbené u pejskařů – umožňují totiž proudění vzduchu v zaparkovaném voze bez obav z přímého průvanu.
Je však třeba zmínit i odvrácenou stranu mince. Aerodynamika automobilů je dnes precizně navrhována do nejmenšího detailu, a přidáním plastových clon může dojít k nárůstu odporu vzduchu – byť v zanedbatelné míře. U sportovnějších vozů nebo modelů s nižší spotřebou paliva může každá setina hodnoty součinitele odporu vzduchu hrát roli. Navíc mohou některé typy deflektorů, obzvlášť ty univerzální a levné, narušovat výhled do bočních zrcátek – a to nejen fyzicky, ale i díky zkreslení světla při průchodu plastem.
Není výjimkou, že řidiči si na sníženou viditelnost a lom světla stěžují především za deště nebo v noci. Ve výsledku pak místo bezpečného řízení řeší zrcadlové klamy a nejasnosti. K tomu se přidává i otázka homologace. Na trhu existuje řada levných variant, které nejsou schválené pro provoz na veřejných komunikacích. Přesto je řidiči běžně používají – a často netuší, že jim může při silniční kontrole hrozit nejen pokuta, ale i ztráta bodů.
Na druhé straně – značkoví výrobci jako ClimAir nebo HEKO nabízejí homologované verze přímo pro konkrétní modely vozidel, s precizním uchycením a kvalitním materiálem, který nezkresluje výhled ani po několika letech. Není pak překvapením, že deflektory můžete najít i v oficiálních katalozích příslušenství výrobců – například Škoda Auto nebo Ford je stále nabízí, i když omezeně.
Design je samozřejmě subjektivní záležitostí. Zatímco někteří tvrdí, že ofuky hyzdí vzhled auta a připomínají doby tuzingu devadesátých let, jiní tvrdí, že na tmavém autě vypadají elegantně, téměř jako součást rámu dveří. Speciální matné nebo kouřové verze mohou sice zaujmout, ale vždy záleží na celkovém pojetí stylu vozu. U decentních sedanů mohou být nenápadným doplňkem, u sportovních hatchbacků ale už působí rušivě.
A pak je tu faktor psychologický. Někteří řidiči se cítí s deflektory na voze více „chráněni“ – auto vypadá robustněji, jezdí tišeji při pootevřených oknech a poskytuje větší komfort při delších cestách. Jiní je naopak vnímají jako zbytečnost, která do elegantního designu moderních vozů prostě nepatří.
Ať už tedy patříte do tábora fanoušků nebo odpůrců deflektorů, je třeba přiznat, že tento doplněk má své opodstatnění. Nejvíce benefitů nabízí v praktických situacích – při dešti, větru nebo v horkých letních dnech. Pokud je ale chcete používat, dbejte na kvalitu, homologaci a správnou montáž. A pokud vám vadí jejich vzhled? Možná zvažte decentní tónované varianty – a třeba jim nakonec přijdete na chuť.
