
Zdroj obrázku: Volha
Ještě před rokem to vypadalo, že Rusko našlo náhradu za zmizelé značky jako Škoda – a ne ledajakou. Slavné jméno Volha se mělo vrátit ve formě moderních vozů vznikajících v někdejší továrně GAZu v Nižném Novgorodě, kde se ještě nedávno montovaly české modely Octavia, Kodiaq a Karoq. Realita dnešních dnů je ale jiná: místo velkého návratu zůstala po Volze jen série slibů a neuskutečněných plánů.
Projekt Volha měl být důkazem, že Rusko dokáže i přes mezinárodní izolaci obnovit domácí automobilový průmysl. Byly oznámeny tři modely – sedan C40, menší SUV K30 a větší SUV K40 – které měly cenově i výbavou konkurovat evropským značkám. Za základ posloužily vozy čínského výrobce Changan, konkrétně Raeton Plus, Oshan X5 Plus a UNI-Z. V Rusku se měl provádět alespoň dílčí vývoj designu, přičemž výroba se měla odehrávat v dobře známých prostorách GAZu.
Optimismus se nešetřil. Hovořilo se o ceně kolem 550 tisíc korun za základní verze, motorech s výkonem 188 koní a plném výrobním cyklu – tedy nejen montáži, ale i svařování a lakování karoserií. Do konce roku 2023 měla začít výroba, pro rok 2024 bylo plánováno až 100 000 kusů. To vše za přispění státní podpory a bez nutnosti vývoje zcela nových technologií. Přesto se dnes, v roce 2025, vůbec nic z toho nenaplnilo.
Jak informují ruská média, celý projekt byl fakticky zastaven. Důvod? Changan údajně ztratil zájem o spolupráci a začal se orientovat jinam – konkrétně na montáž svých vozidel pod vlastním logem v Kaliningradu, kde spolupracuje s Avtotorem. Pro Volhu to znamená zásadní problém: nejen že ztratila technického partnera, ale také veškerou základnu, na níž byly nové modely postaveny.






Společnost PLA, která byla založena přímo za účelem vzkříšení značky Volha, sice tvrdí, že projekt nebyl zcela zrušen, ale přiznává, že vše bylo odloženo. Žádná data, žádné nové partnery, žádný upravený plán – jen naděje, že se snad někdy něco znovu rozběhne. Jenže čím déle se bude čekat, tím menší šanci bude mít Volha na skutečný návrat. Automobilový trh se mění velmi rychle, a v časech, kdy se i některé čínské značky snaží v Rusku posilovat své pozice, bude mít značka s neexistujícím portfoliem stále těžší pozici.
Další komplikací je možnost návratu západních výrobců, kteří byli kvůli sankcím nuceni ruský trh opustit. Pokud by se některým z nich – například právě Škodě – podařilo znovu vstoupit, jejich pozice by byla výrazně silnější. Mají zavedené jméno, důvěru zákazníků i síť dodavatelů. Pro Volhu, jejíž značka sice vzbuzuje nostalgii, ale v očích mladší generace nic neznamená, by to mohl být konec druhé šance ještě před jejím začátkem.
Případ Volhy je tak ukázkou toho, jak složité je v moderním automobilovém světě rozjet značku od nuly – i když má historické jméno, podporu státu a hotové plány. Bez silného technického partnera, jasné strategie a spolehlivé logistiky není ani s nejlepšími úmysly možné vybudovat funkční značku. A pokud jste navíc závislí na dovozu klíčových komponent z jedné konkrétní země, stačí malý posun v jejích prioritách – a celý projekt padá jako domeček z karet.
Volha tedy zatím zůstává jen na papíře. Místo kolony nových ruských vozů tak dál dominují čínské značky – bez úprav, bez nostalgických log, ale s funkčními výrobními a obchodními strukturami. A jestli někdy znovu uvidíme skutečnou novou Volhu na silnicích, zůstává otázkou bez odpovědi.